Příspěvky

Basové zamyšlení

-
Léta jsem na nic moc nehrál, jen výjimečně. Vidím, jak mi hudba dělá dobře. Po letech a letech k aktivní hudbě zas vracím. Dělá mi to hrozně dobře, člověk prostě zapojí jinou část mozku nebo kdoví čeho... Improvizovat si – dát to ze sebe do tónů. Nebo i hrát podle předlohy – soustředění, objevování melodií a harmonií, co v předloze jsou, učení se nových postupů a způsobů vyjádření, rytmů (trioly s pauzou uprostřed, soulové rytmy atd. atd.). Vím, že kytara má (obvykle) víc strun, že (dá se říct) umožňuje víc možností vyjádření, že je často líp slyšet v kapele než basa (to záleží i na stylu, třeba u jazzu to tak být nemusí)... Atd. atd. Nechci se vůči kytaře vymezovat, taky mám doma kytary a s kytarou jsem toho dost prožil. Kytaru mám rád. Kytara má to své něco a basa má taky své něco. Proč ale teď drtím jen basu? Je to o srdci, teď mi prostě dělají dobře tyhle hluboké frekvence a její barva tónu, zvuku, právě téhle konkrétní basy. A je to bezpražec, můžu si hrát s laděním, můžu lad...
Okomentovat
Další informace

Metalové koncerty jako soudobá rituální forma

-
V dnešní převážně ateistické moderní společnosti není moc místa na (skutečnou) spiritualitu, rituály, jiné stavy vědomí. Ale právě   změna vědomí je jednou ze základních lidských potřeb . A nejen změna vědomí do pozitivních „andělských“ stavů, ale právě i   směrem ke Stínu .   Temné módy vědomí (jak individuálního; tak kolektivního – archetypy) v sobě většina lidí potlačuje. Ale jak říká C. G. Jung: Stín, stejně jako další složky našeho já, je třeba   prožít, integrovat .  Pozitivně uchopit, zpracovat.   Ve Stínu je obrovská energie, například kreativní. Pokud jej potlačujeme, bouchne nám do obličeje právě tam, kde jej nejmíň čekáme. Staletí judeo-křesťanského paradigmatu v kultuře nás odnaučily stínové/temné složky individuálního i kolektivního nevědomí zpracovávat,   odnaučili jsme se s nimi být v kontaktu . Považujeme je za zlé a špatné. Ale   co potlačujeme, to nás pak může z hlubin naší duše ovládat . Je tře...
Okomentovat
Další informace

O fotografování na film

-
Analog versus digitál! Tohle sousloví je, nebo aspoň bývalo, docela hořlavá směs. Znáte ty nekonečné diskuse skalních příznivců analogu a skalních digitálistů? Internet, aspoň ten toho staršího data, je plný diskusí „analog versus digitál“. Já to kdysi řešil taky – proč a jak a na co fotit...? Předmětem této eseje není ve všech ohledech porovnat analog a digi a nekladu si nárok na nějakou exaktní objektivitu (čáry na milimetr versus megapixely opravdu přepočítávat nebudu). Naopak: chci se podělit o osobní zkušenost a svůj pohled.    Moje začátky Kdysi, mnoho, mnoho let zpátky jsem fotil na kinofilmové kompakty. Moc ruliček filmu to nebylo. K fotografii jsem se dostal víc až s digitálním kompaktem CANON, který nabízel i manuální nastavení. Přečetl jsem si k focení nějakou literaturu, pochopil nejzákladnější věci (clona, čas, ISO, hloubka ostrosti, teplota barev atd.) a zkrátka jsem fotil. Časem jsem začal fotografovat na digitální zrcadlovku, na které jsem postup...
Okomentovat
Další informace

O nedokonalosti

-
Nelpěme na „dokonalých okamžicích“ Asi velká část z nás by chtěla od života, světa, svého prožívání – a nakonec i od druhých –  dokonalost . Jenže tak život většinou nefunguje a zdaleka dokonalí nejsme ani my sami. Naše životy, prožívání, vztahy, naše já jsou prodchnuty nedokonalostí. Sem tam přijde nějaký dokonalý okamžik, to je nádherná součást života – ale  bylo by frustrující a deprimující na dokonalosti a dokonalých okamžicích pořád lpět , neuroticky je vyhledávat a periodicky kontrolovat, zda zrovna vše zrovna teď prožíváme dokonale a plně a neustále svůj život s něčím (nebo někým) porovnávat. Mohli bychom se pak velmi lehce ocitnout někde v „ konzumu požitků “ a ztratit svou existenciální hloubku.   Je krásné jen to „dokonalé“? Nedokonalost... Žijeme v  duálním světě , který jiný nebyl a nebude.  Dualita je pohyb, život.  Bez jednoho pólu by nebyl druhý. Bez porovnávání s ošklivým by nevyniklo to krásné. Velmi inspirativní je v to...
Okomentovat
Další informace

Stavy vědomí z hlediska zaměření pozornosti

-
Od mládí mě zajímají jiné než „standardní“ stavy vědomí – ty vysoce vnímavé, ty odlišné. Klíčová slova mohou být třeba: meditace, flow, mindfulness, xepering, gnóze a podobně. Nerad bych se dostal do nějakých terminologických nepřesností a terminologických dilemat, a tak tyto stavy  vymezím po svém a napíšu k nim zamyšlení , jak, co, k čemu, proč, nakolik. 0)   „Standardní stav vědomí“ „Standardní stav vědomí“ definuji jako bytí z velké části zautomatizované, často reagujeme na věci a lidi  automatizovaně . Jsme jakoby v polospánku. Nemáme koncentrovanou pozornost  ani ven / ani dovnitř / ani v obou těchto směrech . Tento stav samozřejmě občas volně přechází k dalším níže zmíněným stavům a zpět.   1)   Koncentrovaná pozornost se zaměřením ven Jde o stav, kdy se  na něco plně soustředíme, až se v tom ztrácíme . Neuvědomujeme si sebe, ale hlavně jen danou činnost. Může to být třeba „ztracení se“ při poslechu hudby, při práci...
Okomentovat
Další informace

MBTI osobnostní psychologické typy

-
Věc, která mi hodně dala, bylo seznámení se s rozdělením   MBTI psychologických osobnostních typů . Krátce shrnu, jak to vidím (a používám).   Co je to MBTI Stručně o vzniku MBTI: Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) je z velké části inspirováno částí díla psychologa  Carla Gustava Junga . Z Jungovy práce tuto typologii a její diagnostiku vytvořily  Katharine Cook Briggsová  a její dcera  Isabel Briggsová Myersová .   A teď přímo k základním myšlenkám. MBTI vyděluje  16 psychologických osobnostních typů , každý z nich je definován kombinací  čtyřech písmen , přičemž každá pozice má dvě varianty. Tato čtyři „písmena“ (definující kritéria) určujeme na základě toho, co je u konkrétního člověka dominantní. Zkrátka vždy vybereme jedno, nebo druhé:   /1. písmeno/ E  – extraverze , nebo I  – introverze   /2. písmeno/ N  – intuice a invence ,  nebo S  – (přízemnější) praktické zaměření na smys...
Okomentovat
Další informace

O hudbě – aneb ladí nám to?

-
  Temperované ladění Většina „evropské“ hudby, kterou posloucháme,  frekvenčně neladí . Pro ty, kdo se hudbou trochu víc zabývají, to pravděpodobně není žádná novinka. Ale ani vy, muzikanti, nepřestávejte číst – tuto skutečnost rozvinu v dalším kontextu.  Běžná „evropská“ hudba funguje na tzv.  temperovaném ladění . Velmi jednoduše se dá říct, že je to určité  spočítané rozladění tónových intervalů , které se stalo  běžným standardem  – podle kterého se vyrábějí a ladí hudební nástroje, podle něhož se komponuje a hraje a podle kterého se jednotlivé nástroje vzájemně sehrávají.   Díky tomuto temperovanému ladění můžeme na nástroje  hrát ve více tóninách  (znáte možná od táboráku, kdy se kytaristé dohadují, jestli Dajánu zahrát od Géčka nebo od Céčka – Céčko a Géčko, to jsou ty tóniny; v jedné tónině se hraje a zpívá písnička výš, v jiné zas níž).  Díky temperovanému ladění můžeme hrát (třeba na kytaru nebo klavír) neje...
Okomentovat
Další informace