Nejstarší zmínky o józe pocházejí z let 900 až 500 př. n. l. Jógový systém je široký celek, který popisuje různé formy náboženské praxe – karmajóga, bhaktihóga, džňánajóga atd. – jóga tedy není pouze fyzické cvičení.
Jógová náboženská filosofie/praxe mi není vůbec v ničem blízká; skoro se dá říci, že stojím spíše někde na druhém konci názorového spektra. Ale z jógového systému rád a s úctou využívám jeho část – tělesné cvičení, tedy hathajógu.
Proč cvičím právě hathajógu?
Pohyb je základ – a je zvláště v dnešní době důležitou podmínkou fyzického a psychického zdraví. Ale pozor: mluvíme o zdravých formách pohybu, mezi které rozhodně nepatří většina „evropského“ tělocviku a „evropských“ sportů – ty jsou totiž obvykle postaveny na nadlimitní zátěži, různých formách opotřebovávání těla, přetěžování svalů, kloubů, šlach, posilování jen určitých „designově-zajímavých“ partií a hmitech (v celé hathajóze je nejspíše jen jeden jediný cvik, který využívá techniku švihu/rychlého hmitu) apod. V hathajóze se zásadně nic nepřetahuje do bolesti a nezávodí se; hathajóga je o seberozvoji, na který se nespěchá. Neporovnáváme se s ostatními, ale sami se sebou.
Hathajóga je oproti „evropskému“ tělocviku založena především na pomalých pohybech, pomale-dynamických a statických pozicích (ásany) a protahování, zvyšování flexibility těla, vědomé práci s dechem, přirozeném posilování všech svalů včetně „mikrosvalů“, relaxačním uvolňování jednotlivých svalů a celého těla a podobně. Hathajógou tělo nehuntujeme, nepokoušíme jeho limity, ale zvyšujeme – pomalu a přirozeně – jeho pružnost a také efektivitu mnoha tělesných procesů. U hathajógy neplatí úsloví „sportem k trvalé invaliditě“ (pokud ji cvičíme rozumně, správně a s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu; samozřejmě jsou i lidé, kteří ze zdravotních důvodů cvičit hathajógu nemohou).
Když docvičím trénink klasického „evropského“ tělocviku, jsem bez energie a unavený. Když docvičím hathajógovou sestavu, jsem zrelaxovaný, odpočatý, zcela nabitý energií. I na této „drobnosti“ je vidět zásadní rozdíl obou zmíněných přístupů. Po nastudování problematiky osobně věřím, že hathajóga efektivně optimalizuje mnoho procesů v těle, což je ambice, kam „evropský“ tělocvik nikdy nedosáhne už kvůli své koncepci „rychle a na výkon“. Zde samozřejmě mluvím o klasické hathajóze, ne o moderních klonech, jako je třeba power jóga.
Dodal bych, že cvičím takovou tu „hathajógu pro lidi nad 40 let“, žádná akrobacie není třeba a zvládne to skoro každý. Základní ásany (hathajógové pozice) jsou často jednoduché a běžně dosažitelné. Důležité je také jejich vzájemné pořadí, a zde bych odkázal na odbornou literaturu, např. André van Lysebeth – Jóga, Olympia 1984. Podle této knihy cvičím a sám jsem se podle ní hathajógu naučil. Kniha velmi podrobně popisuje jednotlivé pozice a jejich účinky. Trenéra jsem nikdy neměl, na lekce skupinové hathajógy jsem nechodil. Knihu v mnoha ohledech vřele doporučuji, v antikvariátech se sehnat, předpokládám, dá. K novějším „moderním“ barevným naleštěným publikacím o hathajóze jsem skeptický.
Ještě dvě poznámky na okraj: 1) S dechovými cvičeními rozumně a opatrně, sledujte své pocity a tělo, co je dobře. Pozor na to. 2) Hathajógu je nutné cvičit na jogamatce – mj. je důležité, aby nepodkluzovala, ani když máte zpocené ruce, protože při ásanách by mohlo hrozit i závažné zranění, pokud by vám ruce ujely. Jogamatku je vhodné vybrat s rozvahou, ty levnější bývají z nekvalitních, možná až nebezpečných materiálů, některé takové jogamatky jsou dokonce silně cítit „chemií“. Sám jsem si pořídil značkovou jogamatku, která levná nebyla, ale zároveň je to jedna z nejlepších investic, jakou jsem kdy udělal.
Ač cvičím hathajógu, nechci být vegetarián ani vegan. Zároveň se snažím jíst rozumně pestrou a zdravou stravu.
Necvičím pouze hathajógu. Z „evropských“ sportů dávám přednost těm méně invazivním – tj. třeba plavání, horské kolo. Jednoznačně běžky před sjezdovkami; jednoznačně dlouhodobá chůze před během.
Komentáře
Okomentovat